Už to tak vypadá, že nás letošní dlouhá zima konečně opouští a jedním z nejlepších způsobů, jak tuto skutečnost náležitě oslavit, je návštěva koncertu se svěží a dravou metalovou muzikou, kterou krom jiných nabízejí i němečtí THE OCEAN. Aktuální nahrávka „Aeolian“ je už pár měsíců na světě, takže času na její nastudování bylo dost. Teď hurá za jejím živým provedením.

Role předkapely se zhostili jihočeští NUIT, které jsme tady před nějakým tím měsícem představili prostřednictvím jejich prozatím poslední nahrávky „Lituus“. Po delší době jsem si připomněl deprimující muziku této pětice z Jindřichova Hradce. V živém provedení zní kapela neméně intenzivně a sevřeně. Pochmurné, většinou monotónně plynoucí hudbě, však nechybí ani momenty překvapení a zajímavé nápady. Pozitivně lze hodnotit i zapojení violy, která na rozdíl od mnoha jiných kapel plní roli plnohodnotného hudebního nástroje a nejen zpestřujícího doplňku. Jako inspirační zdroj NUIT se asi nejčastěji skloňuje jméno NEUROSIS a s tímhle tvrzením se dá v zásadě souhlasit. Já osobně v jejich hudbě slyším i nepopíratelný vliv české rockové alternativy, byť v poněkud těžším a masivnějším zvukovém provedení. Kapela však na mě působila poměrně zakřiknutým a introvertním dojmem. Možná by to v jejím projevu chtělo trošku více živelnosti, neboť její hudba si o to přímo říká. I tak však pro mě NUIT zůstávají jednou z těch zajímavějších a perspektivnějších tuzemských partiček.

Jednou z hádanek tohoto večera pro mě bylo i vyřešení otázky umístění všech členů THE OCEAN a jejich nástrojů na miniaturní ploše sedmičkovského pódia. Nakonec se to vcelku podařilo a i když měla tato divoká šestice pro své řádění značně omezený prostor dokázala patřičně rozhýbat většinu přítomných (kterých počítám bylo tak kolem stovky). THE OCEAN jsou živel. Nespoutaný a divoký, avšak nepostrádající ve svém počínání nosnou myšlenku a řád. Jejich muzika je jako valící se láva z právě se probouzejícího vulkánu. Maximálně hutné a valivé metalové riffy evokují myšlenky absolutní přírodní zkázy. Do tohoto pekla perfektně sedí hluboký Metův chřaplák, který se ve vokálních partech výborně doplňuje s Nicem, obsluhujícím zároveň i laptop. Maximální nasazení a absolutní pohoda, která z kapely přímo sálala, byla prostřednictvím jednotlivých kompozic přenášena i na ostatní přítomné.

Co se týče složení playlistu, tak jsem poznával hlavně kusy z posledních dvou alb - „Fluxion“ z roku 2004 a „Aeolian“ z roku minulého. Zatímco poslední nahrávka jde tvrdě k jádru věci a přináší hlavně mohutné metalové riffy a těžkou a skličující atmosféru, předchozí počin mi zase přijde aranžérsky pestřejší a hravější. Obě tyto polohy THE OCEAN mi ale naprosto vyhovují a jen dokazují, že se od této kapely v budoucnu dočkáme ještě nejednoho překvapení.

THE OCEAN předvedli výborný a strhující koncert. Možná, že by se pár věciček dalo vytknout, ale kašlat na to... Mně tohle nedělní dostaveníčko přišlo náramně vhod a jak jsem měl možnost vidět kolem sebe, nebyl jsem zdaleka sám, o to šlo především!